Magazín

Děkuji moc za tak krásné uvedení a možnost si s Vámi popovídat, je to fajn pocit.

Marie, v prvních dílech Miss Essens jsi přivedla jejího majitele málem  k infarktu. Nádherné tělo, exotické rysy, výrazný temperament. Kde se tento mix v holce z Krnova vzal? Byl to tvůj sen stát se miss nebo to od tebe byla spíš rebelie?

Je úsměvné, že si mě lidé spojují se slovem “rebelie” a vlastně mi to už i lichotí, to asi ten můj obličej haha. Mix skutečně jsem, otázkou zůstává čeho. Přála bych Vám vidět mého tátu, pohledem vypadá jako mafián, ale má zlaté srdce, doufám, že jsem zdědila krom obličeje i to. Táta má východňarskou krev, ale temperament mám myslím si po mámě, nicméně její odvahu nemám, možná z části.  Stát se Miss a mít korunku na hlavě jsem v plánu neměla, já celkově moc neplánuju a snažím se řídit svými pocity, které v daný moment mám, ale lidská mysl je úžasné prostředí. Uvnitř sebe nejlépe víme, co chceme a kudy jít, jen jsme sami sobě největšími soupeři a máme tendence být k sobě i k sobě navzájem někdy hluší. Je to velká zodpovědnost. Pocítila jsem to krátce po zámečku a teď mnohem více. Často mi chodí zprávy od holek a vlastně i kluků v těch nejdůležitějších letech jejich vývoje, chci být pro ně dobrým.. nechci říkat vzorem, ale možná spojencem, jo, spojenec je ten správný popis.

Nicméně rebelie to tedy určitě nebyla. Naopak jsem na sobě cítila, že nějaká etapa v mém životě končí a má začít něco jiného, měla jsem plnou pusu názorů, že se “otevírám novým příležitostem”, ale stála jsem na místě, pak mi do cesty přišel tento projekt a já se vlastně ještě ráno před castingem rozhodovala, jestli jít a nebo ne no a podívejte, teď jsem tady a dávám rozhovor, čeká mé cesta do Vietnamu a mám pocit, že jsem celkově v kompletně nové sérii mého života, díl 2. řekla bych. Všechno někam vede, kam se zjistí cestou.

Jako finalistky jste u nás na klinice natáčely reportáž pro TV Prima. Mohly jste si vyzkoušet na vlastní kůži akupunkturu, byla jsi mezi prvními, která se hlásila. To byla tvoje první zkušenost s východní medicínou?
Konkrétně za tuto možnost jsem skutečně vděčná, protože spolu s východní medicínou koketujeme už nějakou dobu, možnost pomáhat konkrétně touto cestou svému tělu a vlastně i duši jsem ale začala teprve teď. Baví mě primárně to, že je to zaměřeno na člověka jako celek, to já můžu. Jsme duše, které mají tělo a ne tělo, co má duši, jak poetické haha, ale stojím si za tím.

Měla jsi před finálovým večerem problémy se zády, už je to v pořádku?

To je pravda, na zámečku bylo jednou z výzev focení na trampolíně, ještě teď se potím jen si na to vzpomenu. Právě tělo bylo unavené, byl to zápřah a špatně jsem doskočila. Pár dní před Velkým finále jsme zjistili, že mám posunutý obratel a moje tělo mi teda začalo dávat velmi důrazně najevo, že tohle není v pořádku a ať se byť jen trochu poslouchám. Dostala jsem se tedy k mé kouzelnici, strážnému andělu a okusila nejen akupunkturu, ale taky jsem odhalila svou duši. Je to zvláštně klidný pocit, ale u Judit se není čemu divit, je úžasná. Hned po první terapii, protože terapie to jednoznačně je, jsem pocítila velkou úlevu. Teď jsou záda mnohem lepší a já tisíckrát děkuji, nicméně se zápřahem, který absolvujeme mi o sobě ještě vědět občas dají, teď ale už víc poslouchám to, co mi moje tělo vlastně chce říct a podle toho se snažím jednat. Občas ale taky dělám, že jsem hluchá, lhát nebudu.

Součást naší kliniky je i estetická medicína. Některá děvčata již v průběhu příprav chodila na ošetření Dermapenem kvůli akné. Tobě se tyto neduhy vyhýbaly, nikdy jsi netrpěla třeba v pubertě nebo díky silnému líčení na boláčky? Jaký je tvůj pohled na estetická ošetření obecně?

Odmalička jsem hrála basket a celkově byla poměrně “vybíjokno”, pleť jsem nijak extra neřešila, spíš jsem řešila, jestli mám botasky na basket. Podle toho pak taky vypadala má pleť. Nijak zvlášť jsem sice na akné nikdy netrpěla, ale pleť jako dětskou prdelku jsem tedy rozhodně neměla a má tehdejší životospráva to taky dvakrát nepodporovala. Jídelníček, sebeláska, sport, puberta, no peklo. To se samozřejmě projektovalo do mého pohledu na estetické úpravy. Zeptat se mě na tuto otázku pár let zpět, asi určitě bych odpověděla jinak, tak, že něco změnit jistě chci. Teď mám názor jiný, vyvíjíme se a rosteme. Pokud se člověk bude díky nějaké úpravě cítit lépe a nebo snad mu to ulehčí život, proč ne, je to jeho volba. Myslím si ale, že když se člověk nechá změnit zvenku, nezmění ho to zevnitř. Určitě ale respektuju, že je to investice do vlastního sebevědomí, to ale nutně neznamená, že člověk je pak snad “hezčím”.

Jak se udržuješ ve formě? Spousta modelek se omezuje v jídle. U tebe naopak víme, že jídlo miluješ, vaříš, pečeš a pořád jsi krásně štíhlá.

Děkuju, za tuto otázku, moc. Je to téma, které bych tuze ráda více rozvedla, protože mě formovalo a ovlivnilo. Téma na spousta hodin. V mém životě byly časy, kdy jsem jídlo naprosto fanaticky řešila. Vyhýbala jsem se tukům a taky četla složení, emoční hlad je určitě taky na místě zmínit. Docela dlouhou dobu, i když co je vlastně dlouhá doba,  jsem se potýkala s bulimií, přehlížela a měla pocit, že je to jen dočasné. Tohle je vlastně poprvé, kdy o tom mluvím takhle nahlas. Pod pojmem “závislost” si lidé často představují klasicky alkohol, drogy, hazard apod., ale poruchy příjmu potravy jsou závislostmi také. Člověk se stane lačným po tom pocitu, který nastane, u mě konkrétně to byl pocit úlevy. Nebudu lhát, později se ke mně přikradly i myšlenky spojené s mým fyzickým vzhledem a jídlo jsem si začala vyčítat. Alarmující fakt je, že spousta lidí (nejen v mém oboru) má podobné zkušenosti. Ať už je to stravovacími návyky, tlakem, šikanou a nebo čímkoliv jiným.

Co mě ale děsí je fakt, že žijeme v sociální době, kdy lidé sdílí své momenty s jinými, ale často se ztrácí hranice reality a upravených fotek, postů. Lidé se porovnávají, to je jasné a vlastně je to i určitá motivace, ale když vidíte člověka na Instagramu a pak ho ve skutečnosti nemůžete poznat, to mě děsí. To trochu zveličuju, ale určitě mi rozumíte. To chci vlastně trochu změnit, minimálně u sebe a nevědomky to může pomoct zase někomu dál. Já bych ráda řekla, že nejen modeling, ale prakticky každé odvětví má v sobě tlak, když si to člověk nechá připustit k tělu a to se dostávám k východní medicíně, vše souvisí se vším. Je třeba starat se o to tělo, které máme. Je přeci s námi 24/7 celý život, to byla pro mě hodně těžká pilulka na spolknutí. Uvědomění si toho, že tohle je moje tělo, které mě chrání a já mu neoplácím stejnou měrou, ba hůř. V životě zastávám balanc a to i v jídle, díky bohu, že mám partnera, který je mi v tom velkou oporou a vnímá to stejně, jsem vděčná. Balanc není totiž jen nutně o tom, že vše bude jen dobré a nejlépe napořád, naopak. Je to přijetí toho, že život je nahoru a dolů, ale to, že to není teď přeci neznamená, že to nebude nikdy. Je to boj, ale je to nejlepší jízda mého života. Přeju si pro každého, aby našel ten svůj balanc a životního parťáka, což já mám. Jídlo je pro mě uměním a taky má love language. Symfonie barev a chutí a podle toho si ho chci taky náležitě užít. Jak jsem ale zmínila, je nutný balanc, kor v odvětví, ve kterém se pohybuji a vím, že v tom nejsem sama, že se v tom spoustu kluků a holek najde. Chodím běhat, vyčistím si tak i hlavu, občas se pokouším o jógu, plavu. protahuju se a basket mi chybí. Vlastně si ještě hledám tu svou zlatou střední cestu. Taky ale jsou i večery, kdy zůstaneme doma, uvaříme si nějakou “prasárničku” a pustíme dobrý film. Tyhle momenty miluju.

Nelze nenavázat další otázkou. Jsi přítelkyní herce Vojty Vodochodského. Jeho tatínek je známý televizní kuchař, Ivan Vodochodský.

Jestli věříte na osud, pak s jistotou mohu říct, že tohle je osudové. Minimálně, co se jídla týká haha, dělám si legraci! S Vojtou nejen jídlo prožíváme na stejné vlně, ať už doma či venku. Vlastně si pohráváme s myšlenkou dát jídlu více prostoru, uvidíme. Naše první rande bylo s jídlem taky spojené, pekla jsem a očividně asi dobrý. I když jak teď nad tím přemýšlím, je to herec, tak snad mu chutnalo, to si musím ověřit. Nebavilo mě vařit si jen pro sebe a když už tak něco rychlého. Miluju vařit pro ostatní, takové to sdílené jídlo, to je nejlepší. Nedávno jsme byli pozvaní na večeři ke kamarádovi, udělal sám naprosto famózní Bao Buns, samozřejmě to beru v rámci příprav pro mé pusobení na světovce ve Vietnamu, haha. I když jsem vděčný strávník, tak umím být docela suverénním kritikem jídla, musím ale uznat, že vařit Vojta umí a nějakým způsobem mi s ním chutná i více, zaplaťpánbůh za moje členství v John Reedovi.

Blíží se tvůj odlet do Vietnamu na mezinárodní soutěž MISS GLOBAL, jak probíhají přípravy?

Je tomu tak, přípravy se pomalu, ale jistě rozjíždějí. I když z Vietnamu přišla zpráva o posunutí odletu na podzim. Zatím si to vlastně ani moc neuvědomuji, že mě tahle cesta čeká, to přijde. Těším se ale tuze! Jídlo, lidé, kultura, bude tam celý svět a já u toho budu. No není to krása? Minimálně to je zkušenost a ta je nepřenositelná. Budu mít s sebou, díky mého kamaráda Filipa DÍKY!, analog a fotit na film, můžete se pak tedy těšit na sérii momentů zachycených ne na mobil, ale na film! Já si prostě libuji v těch momentech, emocích, pocitech, chutích, požitkářka. Zpátky ale k přípravám. Momentálně je v procesu národní kostým, bude to něco jiného a ke mně pasujícího, nechala bych si ale detaily pro sebe, ať se máte taky  na co těšit přece! Pomalu taky začínáme vybírat všechny outfity a plánovat. Člověk si říká “kolik to dá práce a přitom … “ :D Zároveň taky díky klinice připravujeme mou pleť, ta dostane určitě solidně zabrat, mám štěstí, že se o mně stará takový tým lidí. Děkuji a pusu!