Magazín

Judito, vítejte zpátky. Přemýšlím, kde začneme, protože ten měsíc byla strašně dlouhá doba plná zážitků a aha momentů. Ale, první otázka, než se pustíme do vzpomínání na Čínu. Jak jste vlastně na ten nápad přišla? A proč zrovna tato nemocnice?

Jeden můj známý absolvoval online studium na Harvardu během období kovidu. Já se rozhodovala, že bych něco takového též zkusila. Představa online programu na prestižní univerzitě mě hodně zaujala. Ale ta nabídka mě úplně neoslovila, to co bych od toho očekávala jsem tam nenašla. Nicméně mi to nedalo, říkala jsem si, když už i taková univerzita pořádá online výuku, třeba najdu i něco co se bude týkat TCM, co by mě posunulo dál. Při intenzivním pátrání jsem narazila na Zhongfang Pure Chinese Medicine Complex, který nabízel i roční online výuku. Po výměně několika mailů, doložení mých zkušeností, mi napsali, zda bych nechtěla na měsíc přijet. Což mi nejprve připadalo absolutně nereálné. Ale díky podpoře mého manžela jsem si začala připouštět, že by to za tu realizaci přece jen stálo.

Tato nemocnice se stará o místní pacienty, kteří mají léčbu hrazenou od státu. Dále sem jezdí klienti z celého světa a zároveň se věnují i výuce studentů TCM. Jejich zkušenosti jsou dlouholeté, zkušenosti lékařů jsou předávány po generace a ten komplexní přístup, léčba čistou TCM, vlastní bylinkárna, to mě přesvědčilo, že tohle prostě musím zažít.

Už samotné zařizování víza a letů nebylo úplně jednoduché?

Vůbec jsem nevěděla co to obnáší, co mě čeká. V podstatě od období kovidu se teprve teď pomalu Čína otvírá studentům a turistům vůbec, v podobném režimu, který byl před pandemií.

Na velvyslanectví po mě chtěli originální pozvání orazítkované přímo v nemocnici, nestačila jim pozvánka v mailu. Takže mi přišel dopis, aniž bych úplně věděla co je obsahem jsem jej vzala a šla zkusit štěstí, zda dostanu vízum. To mi nakonec celkem bez problémů dali. Mnohem složitější bylo sehnat dopravu do cílové stanice, tedy do Huaihua v provincii Hunan ve střední jižní Číně. Létá tam jen vnitrostátní linka. Vlakem by cesta ze Šanghaje trvala dalších 8 hodin…

Ok, takže po 2 měsících vyřizování tady necháváte rodinu, kliniku a sedíte ve Vídni v letadle do Šanghaje, kde po 12 hodinách letu musíte ještě pokračovat do cílové destinace. Vaše pocity? Přece jen, vystoupila jste v úplně jiném světě…

Tušila jsem, že to nebude úplně jednoduché, jak říkal manžel, bude to dobrodružství Indiana Jonese. Vše začalo tím, že náš let měl zpoždění, tím pádem se mi hodina a půl na přestup na vnitrostátní let zdrcnula na 45 minut. Bylo asi 37 stupňů, já na sobě svetr, šátek, první policisté na mě šokovaně zírali, chtěli po mě všechny doklady, elektroniku plus samozřejmě je zajímalo, co tam pohledávám. Musela jsem si vyzvednout kufr, odvézt si ho na druhou halu, odbavit sebe, následovalo x kontrol a hlavně mě poslali do části pro vnitrostátní lety, kde již nikdo nemluvil anglicky. Dostanete do ruky letenku v Čínštině, ukážou někam neurčitě a poraď si Judito.

Tak jsem utíkala, předbíhala a přestávala věřit tomu, že ten let stíhám. Najednou jsem stála před metrem. Už nevěříc jsem nastoupila a přemýšlela, kolik dní budu muset čekat na další let, pokud to nestihnu. Ale metro zastavilo a já vyšla tam, kde byl můj gate. Letadýlko pro pár osob čekalo na mě a já po 2 hodinách přistála kde jsem měla. Ale… ta slečna co mě měla odvézt do nemocnice v příletové hale nebyla. Samozřejmě tady zvednete telefon a řešíte. Ale byla jsem v Číně, žádné data. Sedla jsem na kufr a říkala jsem si, ok, počkám a pak se vydám hledat nemocnici sama.Naštěstí jsem nešla přehlédnout a po 30 minutách mě našla s tím, že ve městě byla velká zácpa. Na pocity nebyl čas, já padla do postele a vůbec jsem nevěřila tomu, že jsem kde jsem.

První fotky, které k nám putovaly přes e-mail a jiné technologie, ke kterým se ještě vrátíme, byly jak to říct. Dechberoucí. Velmi strohý pokoj, koupelna, po pár hodinách spánku první služba na oddělení akupunktury. Jaký je tedy běžný den v nemocnici TCM?

Můj den byl vlastně rozdělen do dvou částí. Dopolední praxi na oddělení akupunktury a odpolední studium fytoterapie s mistrem Pengem. Je to vyhledávaný odborník a zatím co v akupunktuře jsem se velmi rychle chytla a hned po pár dnech mi přidělili první pacienty, které jsem ošetřovala sama, co se výuky týká, pochopila jsem, že je přede mnou něco neskutečného. Mistr fytoterapií léčí vše od migrény po parkinsona a nemoci, které u nás v Evropě vyléčit neumíme, tím myslím různé druhy rakoviny, na které je západní medicína zatím krátká. Za ním jezdí klienti z celého světa a mě přišel jako Dr. House. Naprosto to se mnou otřáslo v pozitivním slova smyslu. Je vynikající diagnostik a fytoterapeut. Mr. Peng se mi velmi věnoval, každý den jsem si odnášela knihy, poznámky, videa a po večerech si vše procházela a připravovala se na další den.

Vysoká zrzavá žena mezi pacienty v Číně? Nepřišla jste si jako “Bílá masajka?” Jak jste se tam cítila?

Nejprve mě pacienti asi sledovali se zájmem a ne úplně s důvěrou, ale po pár dnech jsem již měla svoje, kteří na mě i čekali abych se jim mohla věnovat. Byla jsem pro ně exot, fotili se se mnou, dávali mě na TikTok. Sice se čínsky učím, ale to je úplně něco jiného v tom běžném životě. První dny jsem fungovala s překladatelkou, ale posléze i beze slov jsme se dokázali na sebe napojit a já na nich každý den viděla zlepšení. Byly to krásné a intenzivní okamžiky a od lidí jsem cítila vděčnost.

Samostatnou kapitolou je v číně léčba fytoterapií, kterou tady mnohdy  vnímáme jako doplněk k akupunktuře. Tam jste se ale setkala s tím, že přesně stanovený recept na odvar je základ úspěchu, je to tak?

Hned první den mi mistr Peng udělal diagnostiku a během pár minut mi řekl, co mi je a proč. Musím říct, že to co věděl z pulzu by zde lékař zjistil z CT vyšetření. Nechala jsem si tedy předepsat odvary a 2x denně jsem je čerstvé, připravované v bylinkárně, pila. A je to teda lahůdka.

Každý den jsem sledovala sama na sobě, jak se mění moje myšlení a zdraví. Totéž jsem sledovala i u pacientů. Mr. Peng je opravdu vyhledávaný lékař, za kterým jezdí na hospitalizaci lidé z celého světa s chronickými potížemi, kterých se za pár týdnů dokáží definitivně zbavit. Posléze po návratu domů si nechají provést podrobné laboratorní vyšetření, vyšetření zobrazovacími technikami, které tam k dispozici nejsou a opravdu, Ti lidé se vrací vyléčení z rakoviny a dalších onemocnění. Co se týká pohybového aparátu. Za 6 týdnů máte v pořádku vyhřezlou ploténku i bez operace. Byla pro mě čest něco takového vidět na vlastní oči.

S Mr. Mingem, ředitelem nemocnice, jste se měla možnost jezdit každou neděli na výlety spolu se zahraničními klienty. Viděla jste starobylá města, mě z fotek nejvíce zaujalo Fénixovo město s Duhovým mostem. Jak na Vás Čína v tomto ohledu působila?

Upřímně, bez ohledu na politiku, je to kouzelná země. Překrásná historická města, příroda, usměvaví a ochotní lidé, kteří ač žijící v naprosté skromnosti a mnohdy nedostatku, umí radovat ze života a tančit večer na ulicích. To bylo naprosto ohromující. Tohle u nás prostě nezažijete. Nedá se to popsat, to se musí zažít.

Kdybyste měla shrnout svoji návštěvu, porovnat ty rozdíly v přístupu k léčbě?

Čínská medicína v pojetí mistrů, se kterými jsem měla možnost pracovat umí naprosté zázraky. Nemají k dispozici nejmodernější poznatky, vychází z toho, co je naučili předci a pokračují v tom nejlepším a osvědčeném principu. Samozřejmě v podmínkách, jaké mají k dispozici. Což znamená, že na jedné ošetřovně je naráz i pět pacientů, lékař přechází z jednoho na druhého, nemají mezi sebou žádné zástěny, absolutně žádné soukromí. Leží vedle sebe ženy, muži. Narozdíl od nás kdy se snažíme pacientům zajistit naprosté soukromí a komfort. Též se nehraje na tzv. menší jehly, to byly hřebíky…

Co pro Vás je zásadní zkušenost, kterou jste si přivezla?

Asi jsem si uvědomila, že zásadní je na nic nespěchat, mír respekt, hodně naslouchat a pracovat. a ono to všechno do sebe zapadalo. Vše přijde ve správný čas základem je pokora a skromnost a píle. Určitě jsem se hodně posunula v diagnostice a fytoterapii. To co mi ukázal dr. Peng, do jakých tajů jsem díky tomu mohla nahlédnout a jsem rozhodnutá ve studiu pokračovat, nepolevovat a jednou se přiblížit těmto kvalitám tak, abych si mohla otevřít třeba sanatorium a pomáhat lidem z nemocí, na které je západní medicína zatím krátká.

A otázka na závěr? Vrátíte se do Číny?

Určitě se jednou vrátím, ale můj sen je přivést “ČÍNU” ve smyslu dokázat v České republice lidem, že TCM má neomezené možnosti. To je teď moje přání a vize. S doktorem Pengem jsme dohodnutí na další výuce online a po nějaké době, teď nedokážu říci, zda za půl roku nebo dva, ale určitě bych se za ním a jeho týmem vrátit chtěla.